... téma týdne ...

Halóóó já jsem šíleně dospělá

9. září 2012 v 19:35 | Clari
"Koukni, je mi 12 let, v jedné ruce cigáro a v druhé panáka a jsem na diskotéce, co je přístupná až od patnácti… Dobrý ne? A domu můžu přijít až o půlnoci…"

Ano, tak přesně takhle vypadá dnešní mládež, hrají si na šílené dospěláky na zodpovědné týpky, ale v podstatě se jen vytahují před svými kamarády a vrstevníky.

Ale kde se stala chyba? No jasně ve výchově… Myslíte, že by zodpovědný rodič vychoval své dítě takto? To určitě ne. Ale v některých případech může být zodpovědný sebevíc, ale i přesto z dítěte vyroste něco takového.

Někteří rodiče dávají svým dětem naprostou volnost a je jim jedno, co z nich jednoho dne bude, ale na druhé straně jsou tací rodiče, co žijí odděleně a na výchovu je pouze jeden rodič a nastane situace, že rodič pracuje na noční směny. V tom případě se dítě musí stát naprosto samostatným. Ctí se sám a tak si najde svoji partu a v tom je ta chyba! Parta ho strhne a chce se předvádět.

A myslí si, že jsou šíleně dospělými …

Jdeme dál...

2. září 2012 v 19:53 | Clari


Život nám připravuje hezké ale i ty tragické události, čas plyne a my ho nemůžeme zastavit, ale i přesto musíme jít dál.

Vzpomeňte si na první lásku… V prvním okamžiku bychom nejraději zastavili čas, ale bohužel to nejde. Přijdou první hádky, spory, začneme se odcizovat. A končí to rozchodem.

Ale také jsou okamžiky, kdy bychom nejraději čas vrátili zpátky, okamžiky, kdy si říkáme - udělal bych to jinak.

Chtěli bychom se rozloučit a říct poslední sbohem, říct dotyčnému člověku jak moc pro nás v životě znamenal a jak moc jsme ho měli rádi, ale čas jde moc rychle, neumíme ho zpomalit. A uvědomujeme si to, až když je příliš pozdě.

Ale i přesto vše se musíme přenést a jít dál….

Dá se rybička považovat za domácího mazlíčka?

8. srpna 2012 v 20:16

Jediný můj domácí mazlíček je rybička. Abych byla přesnější tak rybičky.


Oblíbila jsem si Bettu. Je to velmi nenáročná ryba, nemusí mít ani vzduchování, vždy se nadechne na hladině. Celkem chytrá ryba… Usmívající se


Mám dva samce, kteří nesmí být v jednom akváriu, takže jedno mám na knihovně a druhé na stole. Prostě jsou to bojovnice. Usmívající se


Ale dá se rybička považovat za domácího mazlíčka? No asi moc ne… V podstatě si jen tak plave ve vodě, nic nedělá, nic ji nenaučíme a ani se sní, nepomazlíme. V podstatě je to takové oživení interiéru.


Akvárium vám pokoj krásně zútulní. A občas máte tichého společníka, když je vám nejhůř… Usmívající se A někdy je i zábava se na rybičky koukat, přece jen občas jsou něčím zajímavé. Usmívající se


Sophie Kinsella - geniální spisovatelka

4. srpna 2012 v 19:12
Znáte ten film o mladé dívce Rebece Bloomwoodové, která žije pro nakupování a dá se říct, že je jím absolutně posedlá. Její oblečení je značkové a velmi drahé. Nakonec její nakupování je přivede na samé dno, je bez peněz a tak musí lhát všem vymahačům dluhů.

Ano mluvím o filmu Báječný svět shopaholiků. A víte, že tento film má pokračování?

Náhodou jsem narazila v knihkupectví na knihu s názvem Báječné nakupování do kočárku od Sophie Kinsella. A když jsem si přečetla krátký životopis autorky, zjistila jsem, že je autorkou právě zmíněného filmu.

Autorka napsala právě šest knih o Rebece Bloomwoodové a to: Báječný svět shopaholiků, Shopaholik za hranicemi (tyto dvě knihy jsou zfilmované), Báješné nakupování před svatbou, Báječné nakupování se sestrou, Báječné nakupování do kočárku a Báječné mininakupování.

Postava slečny Bloomwoodové je opravdu úchvatná. Její příběh člověka zaujme jak v knižní, tak filmové verzi.

Myslím si, že Sophie Kinsella je opravdu geniální spisovatelka a doufám, že příběh Rebeci bude nadále pokračovat. Její knihy se čtou - dá se říct úplně sami. Příběh vás uchvátí tak, že knihu přečtete téměř na jeden nádech.

Hlavně to nikomu neříkej!

7. července 2012 v 21:08
Tuto větu určitě slyšel každý z vás. Anebo ji každý z vás už někdy použil.

Ale jde o to rozpoznat, kdy to opravdu nikomu neříct a kdy pro změnu ano!

Když se vám kamarádka svěří s tajemstvím a poprosí vás o to, abyste to nikomu neřekli, určitě ji vyslyšíte a bude to jen mezi vámi. Ale občas vás vaše kamarádka dokáže podrazit a řekne každému to, co jste chtěla, aby zůstalo jen mezi vámi. Což může narušit vaše dlouholeté přátelství a důvěru mezi vámi.

Ale co je ještě horší? Představte si, že vaše dítě sedí u počítače, píše si na chatu a z ničeho nic se mu ozve někdo, kdo do této určité skupiny uživatelů určitě nepatří. Začne si s vaším dítětem dopisovat a začne ho lákat na různé úplatky. "Dobiju ti kredit, když mi pošleš svoje fotky, nebo natočíš svoje video." Popřípadě bude trvat i na osobní schůzce.

A větu, kterou dítě od tohoto nevyžádaného uživatele určitě uslyší, bude vypadat nějak takto? "Hlavně to nikomu neříkej! Ani doma se o tom nezmiňuj!"

A v tomto okamžiku by se to opravdu mělo začít řešit. Děti by měly být poučeny, jak se na internetu mají chovat. A pokud se jim něco takového přihodí, určitě by to měly někomu říct! A nenechávat si to pro sebe jako TAJEMSTVÍ!

Čokoláda aneb legálně držená droga

25. června 2012 v 22:51 | Clari

ČOKOLÁDA - Každý ji miluje… Takovou tu hnědou tabulku, která je naplněná sladkým tajemstvím. Ta jemná chuť, která se začne rozpouštět v našich ústech.

Ale v jednom se od sebe všichni lišíme… Každý má rád jinou příchuť čokolády. Příchutí je na trhu opravdu mnoho. Od obyčejné mléčné, hořké přes různé ovocné příchutě až dokonce po příchuť chilli papriček. Škála je opravdu bohatá.

Časem si ale na toto sladké tajemství můžeme vypěstovat závislost. Z nevinné čokolády se rázem může stát legálně držená droga. Bez které bychom nemohli žít.

Máte stesk, tak sáhnete po čokoládě, jste v depresi, opět si vezmete čokoládu, máte nervy na pochodu, tak vaše záchrana je opět čokoláda.

Ale už si neuvědomíme to, že nám čokoláda v podstatě škodí. A to ve všech směrech. Jde nám na naši váhu, která se po její konzumaci neuvěřitelně zvedá, škodí naší pleti a ještě ke všemu to škodí našim peněženkám.

V podstatě si velmi rádi dobrovolně ničíme naše zdraví. Nijak tomu nevzdorujeme. Ale má to cenu?

Hezká, krásná, nekrásnější…

13. června 2012 v 0:06 | Clari :)
Hezká, krásná, nekrásnější…

Anorexie či bulimie je v dnešní době jedno z nejvíce skloňovaných onemocnění dívek v různém věku.

Každá mladá dívka si představuje vypadat jako top modelka z předních stárek časopisu, nebo jako dívka procházející se po módním molu.

Ale opravdu tyto dívky ve skutečnosti vypadají tak jako na obálce módního časopisu? Ve skutečnosti trpí celulitidou a nikdy neukážou své boky. Některé fotografie jsou počítačově upravené a top modelce zkrášlují její křivky.

Ale jak tuto problematiku vysvětlit například osmileté dívce? Zatím ještě netuší, že je to vše pouhá reklama. Neví, že si ničí zdraví a že nikdy nebude vypadat jako top modelka. Dívka, která s tímto problémem začne, nezná cesty zpět. Bojí se cokoliv sníst, aby nepřibrala ani gram. Tyto dívky už zachrání pouze a jenom odborná pomoc. Jestliže nepřijdou za odborníkem v čas, hrozí jim i smrt.

Jak těmto problémům předcházet? V první řadě by fotografové měli dělat fotografie, které nebudou upravené počítačově a modelky na nich vypadají skutečně. Po módním molu by se měli procházet dívky, které nejsou vyhublé, že by se jim daly spočítat všechny kosti v těle. Ty by měli nahradit dívky, které mají konfekční velikost 38 a více.

Dívkám by se mělo ukazovat, jak ve skutečnosti mají vypadat. A nepředhazovat jim reklamy směřující ke kráse. Však i baculky jsou krásné.

Proč si dívky myslí, že budou nejkrásnější jen v případě, že jejich konfekční velikost bude 32?

Prvně se dívky setkají s takto vyhublou slečnou jako malé děti, když dostanou postavičku Barbie. Už v té době začínají přemýšlet nad tím, že by jednou chtěli také tak vypadat. Později je k tomu lákají fotografie modelek, které se na ně koukají z obálky módního časopisu. A přijde jim to úplně normální. Myslí si, že každý by tak měl vypadat. A lidé s větší velikostí se jim zdají obézní.

Myslí si, že pouze v případě, že budou hubené, budou krásné!


 
 

Reklama
Reklama