Září 2012

Miluji přírodu...

11. září 2012 v 21:49 ... fotky ...
Podzim už je za dveřmi... Nevím jak vy, ale já se na něj opravdu těším. Podzim je pro mě to nejkrásnější období v roce. Stromy začínají hrát všemi barvami a je to naprosto nádherné.

A co teprve prožít podzim v New Yorku? Tak to je můj velký sen. A doufám, že se mi jednoho dne splní. A jaký je ten váš sen?







Halóóó já jsem šíleně dospělá

9. září 2012 v 19:35 | Clari |  ... téma týdne ...
"Koukni, je mi 12 let, v jedné ruce cigáro a v druhé panáka a jsem na diskotéce, co je přístupná až od patnácti… Dobrý ne? A domu můžu přijít až o půlnoci…"

Ano, tak přesně takhle vypadá dnešní mládež, hrají si na šílené dospěláky na zodpovědné týpky, ale v podstatě se jen vytahují před svými kamarády a vrstevníky.

Ale kde se stala chyba? No jasně ve výchově… Myslíte, že by zodpovědný rodič vychoval své dítě takto? To určitě ne. Ale v některých případech může být zodpovědný sebevíc, ale i přesto z dítěte vyroste něco takového.

Někteří rodiče dávají svým dětem naprostou volnost a je jim jedno, co z nich jednoho dne bude, ale na druhé straně jsou tací rodiče, co žijí odděleně a na výchovu je pouze jeden rodič a nastane situace, že rodič pracuje na noční směny. V tom případě se dítě musí stát naprosto samostatným. Ctí se sám a tak si najde svoji partu a v tom je ta chyba! Parta ho strhne a chce se předvádět.

A myslí si, že jsou šíleně dospělými …

Jdeme dál...

2. září 2012 v 19:53 | Clari |  ... téma týdne ...


Život nám připravuje hezké ale i ty tragické události, čas plyne a my ho nemůžeme zastavit, ale i přesto musíme jít dál.

Vzpomeňte si na první lásku… V prvním okamžiku bychom nejraději zastavili čas, ale bohužel to nejde. Přijdou první hádky, spory, začneme se odcizovat. A končí to rozchodem.

Ale také jsou okamžiky, kdy bychom nejraději čas vrátili zpátky, okamžiky, kdy si říkáme - udělal bych to jinak.

Chtěli bychom se rozloučit a říct poslední sbohem, říct dotyčnému člověku jak moc pro nás v životě znamenal a jak moc jsme ho měli rádi, ale čas jde moc rychle, neumíme ho zpomalit. A uvědomujeme si to, až když je příliš pozdě.

Ale i přesto vše se musíme přenést a jít dál….