Březen 2011

Řidičák - konečně už ho mááám :D

21. března 2011 v 11:02 ... deníček ...
Někteří už ví, někteří ještě ne… Ti pozornější si zřejmě všimli toho, že mi nějak nefunguje blog… A tak jsem velmi důležitou zprávu napsala do komentáře… Vím není to nejlepší řešení, ale nic lepšího mě nenapadlo…
Ale přejdu k tomu co vám chci sdělit… Už je tomu 11 dní co mám řidičský průkaz… Ještě ho nemám v ruce, dostanu ho až 4.4. … se asi opravdu nedočkám… Byla jsem podat žádost v pondělí tak už jen 14 dní a budu ho držet v ruce… HURÁÁÁ
A jak to všechno probíhalo??? To vám hned napíšu… Bude to opravdu na hodně dlouho, ale budu se snažit vše napsat ve zkratce…
Byl pátek 11.3.2011 a v 7:55 jsme se měli sejít na dopravním inspektorátu v našem městě… Já vyšla z domu na autobus asi o 15 min dříve než obvykle… Doma bych asi nevydržela… Neustále jsem na to myslela a nemohla jsem se odreagovat… Tak jsem vyrazila na autobus a ještě jsem se učila cestou… Měla jsem šílené nervy a těch dalších 30 minut co jsem čekala než nám to začne bylo opravdu nekonečných… S kamarádkou jsem se sešla na autobusovém nádraží a pak jsme spolu vyrazili směrem dopravka… k naší smůle je těsně vedle autobusového nádraží… Tak jsme tam byly opravdu brzy… Šli jsme dovnitř, zaplatili jsme zkoušky a ještě jsme se na chodbě učili… Za nedlouho dorazil náš instruktor z autoškoly…. Říkal nám už se neučte, všechno umíte, ale i přesto jsme leželi v našich otázkách z techniky… To je asi tak jediné co se dá vzít s sebou a neustále si to opakovat… V 8:10 jsem si nás zavolali dovnitř… Byly jsme tam tři já s kamarádkou ze třídy a ještě jeden kluk od nás ze třídy i když neměl autoškolu přes školu, ale šel tam na opravné testy… Začali jsme psát testy… Nervozita neustále rostla… Nervy byly obrovské… Ani si neumíte představit co my dělali ruce a nohy… šílený… i když jsem měla testy naučené zpaměti, že už jsme nemusela ani otázky pomalu číst… Ale k mé smůle mi připadla otázka u které jsem měla vždy chybu… a stále jsem si ji nemohla zapamatovat… Ale testy jsem udělala jako jediná… A komisař mi řekl, že to nemusím brát ani jako chybu, že kdybych to tak udělala v praxi tak neporuším nijak zákon a je to ještě lepší a že jsem zachránila naší skupinu před úplným propadákem… Pak přišla na řadu technika… Vytáhla jsem si po hodně dlouhém rozmýšlení skvělé otázky… Posilovače brzd a řízení a druhá byla připojení tažného lana… Techniku jsme měla opravdu našprtanou, když mě holky ve čtvrtek zkoušely… Uměla jsem to přesně jak to bylo napsané v učebnici… Dělali si ze mě srandu, že mluvím jak knížka… A po vyzkoušení z techniky mi bylo komisařem sděleno lepší jak automechanik… Tak to mě potěšilo… A čekalo nás to nejtěžší… jízdy… Pan instruktor mi dal klíčky od auta a řekl počkejte tam na nás… Ani nevíte co jsem měla s kamarádkou za nervy… To čekání asi tak 5 minut v autě bylo nekonečných… Domluva, kdo pojede jako první byla jasná… Měli jsme to už naplánované, já chtěla být první a ona chtěla být druhá… Tak to bylo jasné… Pak přišel pan instruktor s panem komisařem, dali jsme si ještě věci do kufru a tam mě pan instruktor ještě uklidnil slovy: to bude v pohodě, to zvládneme, buďte hlavně v klidu a myslete a vzpomeňte si na to co jsme si říkali… Pak jsme vyjeli … Projela jsem si město, zaparkovala jsem a pak jsme jeli na nějaké vesnice… Jízda trvala 30 minut, ale zdálo se mi to nekonečně dlouhé… Po tom co jsem se dobře rozjela do kopce na ručku a poté jsem skvěle zaparkovala, tak ta nervozita ze mě lehce, podotýkám lehce spadla… Když jsem dojela co cíle mé cesty a pan komisař mi řekl v pořádku ve zkoušce jste uspěla, tak jsem měla neskutečně obrovskou radost a spadl mi obrovský kámen ze srdce… Teď už čekala jízdu jen kamarádku… Taky to udělala v pohodě… Odvezla nás opět nazpět k dopravnímu inspektorátu a tam byl můj výcvik v autoškole oficiálně ukončen… Než odešel pan komisař tam mi řekl ať si v pondělí přijdu podat žádost o vydání řidičského průkazu a ať jezdím opatrně a pomalu a popřál mi mnoho šťastně ujetých kilometrů… Pak jsme se ještě rozloučila s mým úžasným, trpělivým, klidným instruktorem… Ten mi řekl, že mám jezdit pomalu a nijak neriskovat a že mám hlavně v autě myslet až budu jezdit sama… A to mi ještě den před tím o poslední jízdu řekl: že jestli zítra udělám ty zkoušky tak že na mě nikdy nezapomene že na takový živel se ani zapomenout nedá…
Je tomu tak… já byla opravdu děsné péro… vždy když jsem něco provedla a on mi to začal vyčítat tak já jsem se začala smát… Pak už mi ke konci začal říkat, že jsem bohémské dítě a strašný flegmatik, že je mi všechno úplně jedno… Jako není, že jo ale na co se mračit, když úsměv je hezčí… Ano, z toho co mi řekl jsem se vždy poučila a snažila jsem se tu chybu už neudělat, ale někdy to opravdu nešlo… Třeba vyhnout se dírám na silnici… Však sami víte jak ty naše silnice vypadají… A není lepší se smát než brečet?? Je viďte.. :D
Ale jsem ráda, že jsem šla zrovna do této autoškoly… Nikdy bych neměnila, i přesto že jsem ji dělala 6 měsíců, tak byla skvělá… Jízdy nebyly každý den to je fakt, ale třeba dvakrát do měsíce, když musel pan instruktor odjet na zájezd, ale alespoň jsem se naučila lépe jezdit než když bych jezdit 2 týdny v kuse a je to strašně rychlé… Mě to takto vyhovovalo… Někteří na to nadávali, ale já byla spokojená… A když pan instruktor měl čas tak jsme jezdili klidně 5 krát v týdnu… Bohužel měl více zaměstnání, ale já byla s výcvikem velice spokojená… Pan instruktor (učitel) byl velice trpělivý hlavně semnou… A to byla opravdu potřeba… Byl hodný, vůbec na mě nekřičel, v autě byla vždy sranda a dalo se sním o všem pokecat…
V podstatě my autoškola bude chybět… Opravdu…
Tak jsem se opravdu rozepsala, ale víc zkrátit to opravdu nešlo… snažila jsem se… :D
Bohužel mi neustále nefunguje doma blog tak píši ze školy… Moc mě to mrzí, že nemůžu přidávat pravidelněji, ale vůbec netuším, čím to může být způsobeno…
Mějte se krásně a já se budu snažit opět co nejdříve ozvat… Papaaaa :-* mam vás ráda :-*
P.S.: Doufám, že vás tento článek moc neznudil a že jste vydrželi až do konce… :)