Červen 2009

Sportovní den s MOA

29. června 2009 v 13:59 ... deníček ...
Sportu zdar a MOA sportu zvlášť!

S blížícím se koncem školního roku se na naší škole koná tradiční sportovní den v místním parku.

Koná se zde několik sportovních aktivit a disciplín. Sportovní aktivity byly zábavné například zatloukání hřebíků, cvrnkání kuliček, střelba ze vzduchovky, přetahování s provazem, skákání přes švihadlo, trojnohý běh, chůze na chůdách, petang, házení kroužků a šipek.

Poslední a to nejcennější disciplínou byl běh s kočárkem. I když naše třída "zlaty" kočár nevyhrála, ale i tak nám to nevadilo. Štěstí zkusíme příští rok.

Den u vojáků v kasárnách...

26. června 2009 v 18:45 ... deníček ...
Tak dneska jsme šli se školou do kasáren k vojákům. Nezapomenutelný den v mém životě.

Ráno jsme se sešli u školy a hromadně jsme vyrazili. Když jsme tam přišli, myslela jsem, že bude totální nuda, ale opak byl pravdou.

Měli jsme různá stanoviště a tam jsme mohli zkoušet zbraně, ukazovali nám oživování, protichemické oblečení, slézali jsme horolezeckou stěnu, ale ne jako přímo stěnu, ale bylo to jako by balkony, jako jsou u paneláku, bylo celkem pět balkonů a pak jsme slaňovali po laně.

No a jako jak jsme se u toho bavili, na mě musel být vážně zábavný pohled. U třetího balkonu jsem to chtěla vzdát, ale vojáci mě nenechali, když výcvik, tak výcvik. A když mi druhý voják sundával popruhy tak mě chytl za nohavice a říká mi: Nejsou ti ty kalhoty nějak moc velké?

Jinak jsem si tikala s půlkou vojáků. Celé dopoledne byla neuvěřitelná zábava. Když jsme měli na závody odnést zraněného vojáka, který je v bezvědomí, tak nám do toho neustále kecal, jak ho máme držet a podobně. Tak jsme mu řekly: mlč, jsi zraněný. A on nás začal lechtat na nohou. Tak jsme ho pustili na zem a pustili jsme se do něho.

Měli jste to vidět. Asi byste si řekli, že nejsme normální. Ale nejlepší bylo stavění stanu. Nikdo se do toho neměl tak samozřejmě, že voják, kterého jsem nejvíce otravoval, si mě vybral.

A ze všeho nelepší byla jízda ve vojenském džípu. Jel s námi jak prase. V těch dírách to pěkně rozjel a najednou dostal hodiny. Nemálo jsem se bála. A ten voják na nás: bojíte se? A my jo. Není proč? Není nic lepšího než se zabít v autě s vojákem. Úžasný pocit.

A když jsme odcházeli tak jsem říkala Honzovi (našemu vedoucímu), že na mě asi dlouho nezapomene. A on na to: To fakt nezapomenu. Napíšu si to do deníčku.

Moc hezký to byl den...

Exkurze...

6. června 2009 v 9:48 ... deníček ...







Školní výlet je prostě nejlepší. Navštívili jsme Andělskou Horu kousek od Karlových Varů. Na tu jsme vyšlapaly celý hotový už po ránu. Ale nakonec pohled z této hory stál za to aby jsme tam vylezly. Nakonec se nám odtamtud ani nechtělo. Kdyby nebyl taková zima tak by jsme tam byly o hodně déle. Pak jsme sešli a všichni zmrzlí jsme vlezly do naše nádherného autobusu a čekali jsme až dorazíme do sklárny Moser.

Netrvalo dlouho a byly jsme tam hned u vchodu do Mosru jsme byly okouzleni. Takové krásné barevné sklo jako měli před vchodem. Podívejte se sami.
Poté jsme měli prohlídku musea, kde jsme byly naprosto okouzleni nádherným sklem. Prošli jsme museum a šli jsme se
podívat do sklářských hutí. Ty kluci co tam foukali to sklo byly celkem mladý a děsně moc šikovný. A bylo tam krásné teplo asi tak nějakých 55°C - 60°C. jsme se po celém dnu ohřály. A tím jsme měli v Mosru konec.

A jeli jsme na kolonádu. Tam jsme měli 45min. rozchod. Tak jsme tam obešli všechny léčivé prameny, ale jen ti hodně odvážní ochutnali a bylo jim z toho tak špatně že to museli zajíst v McDonaldu. A pak jsme prošli od léčivých pramenů až k Becherovce. Ani nevíte jak jsme byly nadšeni. Jak jsme se těšili na ochutnávku, ale kvůli tomu že nám ještě nebilo 18 nám ji nedali. A prošli jsme v Becherovce opět museum a šli jsme se podívat do sklepů Becherovky. Věděli jste, že k Becherovce originál ví její recept jen dva lidi na světě? Celkem mě to překvapilo. A pak nám tam pustili dokumentární film a to byl konec exkurze v Becherovce a pak jsme jsme dostali hodinový rozchod.

Krásně jsme se prošli celí zmrzlí. Šli jsme se podívat do nějakého obchodního centra, ale měli to tam nic moc. A Pak jsme se sešli u Becherovky a šli jsme naproti našemu autobusu a konečně jsme jeli domu. Velice nás tento výlet unavil, protože jsme nakonec skoro všichni v autobuse spali. Jen pár jedinců neusnulo.